KRISTÝNA TOUFAROVÁ, hasička III. stupně a velitelka družstva z JSDH Chřibská má za sebou perný týden strávený bojem s plameny lesního požáru v NP České Švýcarsko.
“V říjnu to bude 6 let co jsem u sboru a jednotky. Hasičinu dělá celá rodina, takže jednou přišel den, kdy jsem si řekla, že bych to chtěla dělat taky. Asi mě k tomu táhne srdce (smích), baví mě to a neměnila bych. Je to super koníček, baví mě pomáhat lidem a svým způsobem mě to i naplňuje” říká čerstvá starostka SDH Chřibská, v civilním životě operátorka výroby nití kombinující třísměnný provoz a činnost dobrovolné hasičky, která navíc pravidelně soutěží v disciplínách TFA a FCC: “Já tenhle sport beru jako přípravu na ty horší výjezdy, kdyby třeba hořelo v panelovém domě a bylo třeba do patra vynést hadice apod. Přeci jen to obsahuje silové cvičení a cvičení s aktivním dýchacím přístrojem. Zároveň mě to i baví, takže když zrovna není výjezd, tak jsme někde na závodech”.
Kritické momenty
K požáru v NP České Švýcarsko byla se svou jednotkou vyslána v neděli 24. července. První den měli na starosti čerpací stanoviště pro cisterny doplňující hasící letouny. “Naše jednotka je k této činnosti předurčená. V pondělí jsme drželi zálohu na stanici a čekali, jestli nás do Hřenska pošlou. A od úterý od 7 hodin ráno do soboty jsme byli ve Hřensku. Střídali jsme se po 12 až 16hodinových směnách, každé ráno se přijede na Meznou, kde se rozdávají úkoly. Úterý a středu jsme víceméně jenom hasili na různých místech, plus naše cisterna pomáhala plnit vrtulníky.
Já osobně jsem i vypomáhala jako strojník a s velitelem jednotky, který je příslušník HZS a pracuje na operačním středisku, se střídáme ve velení našemu družstvu” popisuje nesložitější zásah své kariéry, při kterém jí v několika situacích šlo o život. “Byla tam situace, kdy jsme doslova ‘zdrhali’ z Mezné. To bylo nepříjemné, z jedné strany máte ohnisko a z druhé strany se na vás najednou začnou valit plameny a kouř taky. Akorát jsme odcvakli proudnici a šli jsme pryč, hadice jsme tam museli nechat. Druhá taková situace nastala, když jsem šla na průzkum a na místo, kde jsem se před chvílí pohybovala zničehonic spadlo pět ohořelých stromů”.
Ač je zásah složitý a vyčerpávající, má svá pozitiva. Jedním z nich je spolupráce hasičů z celé republiky: “Ta spolupráce je skvělá, platí zde heslo: ‘Hasiči jedna rodina’. Makáme vedle sebe bez ohledu na to, kdo je profík a kdo dobrák, jsme na jedné vlně a spolupracujeme. Každý máme úkol od velitele, který musíme splnit. Nikdy jsem tu nezažila, že by se mnou měl někdo problém nebo mě podceňoval, protože jsem žena”, dodává Kristýna Toufarová.
autor: Jan Koutek (SH ČMS)
foto: archiv Kristýna Toufarová
