Hasičské muzeum v Kočí bylo založeno v roce 2002, aby budoucím generacím zachovalo veškeré vybavení a dokumenty, které se jen trochu týkají požární ochrany a jejího vývoje od samotného počátku v 19. století. Zakladatelem muzea v Kočí je Jakub Morávek, mladý hasič, kterého historie pohltila natolik, že se pustil do sbírání a renovace historických kousků. Od roku 2015 se nachází v prostorách budovy ihned u silnice vedoucí obcí Kočí a exponáty jsou umístěny na ploše o více jak 524 m2.
Co Tě dovedlo k založení muzea?
Bylo mi příliš líto vyhodit vyřazenou techniku a další věci z naší hasičárny i z okolních sborů a řekl jsem si, že by mohly některé z nich ještě udělat parádu. Takže jsme je začali postupně stěhovat do garáže k mým rodičům, ale po čase jsme zjistili, že už se do ní nevejdeme. Proto jsme začali hledat jiné vhodné prostory. V roce 2015 jsme se přestěhovali a přesunuli sem sbírku, která defacto za těch pět, šest posledních let pěkně narostla.
Které tři exponáty jsou pro Tebe největší srdcovkou a které nikde jinde neuvidíme?
Našim nejstarším exponátem je Tatra 30 z roku 1928. Ta je asi nejcennějším kouskem celé sbírky, ale já osobně mám největší vztah k Tatře 613, kterou jste neviděli, protože ji aktuálně opravujeme. To je taková naše vlajková loď. Jedná o první auto, které jsem sehnal do muzea v době, kdy jsme ještě tyto prostory neměli. Měli jsme ji postavenou na hřbitovním parkovišti, kde byla trnem v oku všech návštěvníků hřbitova, kteří neměli kde zaparkovat. Jako třetí bych zmínil vůz, o který jsem dlouho usiloval. I v tomto případě se jedná o Tatru, ale 148, kterou jste viděli venku. Jedná se o „kombiňák“ z roku 1975 a sloužil v Hradci Králové.
Tento vůz uvezl 3 tuny prášku, 2 500 litrů pěnidla a 2 000 litrů vody, což je opravdu hodně oproti běžným hasičským vozům. Ty mají kapacitu jednu desetinu až jednu osminu pěnidla oproti vodě a tři tuny prášku jsou určitě maximum co může jednotka mít. Tyto vozy byly hodně využívány v podnikových jednotkách ve firmách, které pracují v oblasti petrochemického průmyslu, jako například Setuza v Ústí nad Labem nebo Lovochemie v Lovosicíchi. U nás jsou „kombiňáky“ využívané v Paramu v Pardubicích, ty jsou ale novější, avšak od stejného nástavbáře. Výhodou vozů je možnost hasit pěnou i práškem najednou.
Kdy, jak a kdo vás může muzeum navštívit?
Nemáme letní nebo zimní sezónu. Máme otevřeno celoročně po předchozí telefonické nebo popřípadě emailové domluvě. Exponáty vystavujeme i ve dnech, kdy se konají různé akce. Například Muzejní noc, které v tomto roce připadá na 2. června.
Máte webové stránky, ke najdou návštěvníci potřebné informace?
Ano, máme webové stránky www.hmkoci.cz.
Počet exponátů se neustále navyšuje, a tak se Jakub rozhodl, že pro jejich umístění vystaví další budovu. Plány má velké a přeji mu, aby vše dopadlo podle jeho přání a očekávání.
Obsah sbírky tohoto muzea mě velice překvapil. Jedná se o muzeum s opravdu pestrou sbírkou cisternových automobilových stříkaček a žebříků jak z ČR, tak i ze zahraničí. K vidění jsou samozřejmě i historické stříkačky a další prostředky požární ochrany, a tak si každý při návštěvě přijde na své. Včetně dětí, které si mohou zatočit sirénou nebo si užít na opravdu originální skluzavce.
Chcete-li vědět ještě více o Kubovi, který je zároveň i cestovatel a na svých cestách navštěvuje hasiče ve světe, přečtěte si i tento článek nebo si poslechněte podcast, který je jeho součástí.
PODCAST: Z muzea v Kočí až do Japonska
ptala se: Soňa Kršková
zdroj: www.hasicovo.cz
