U příležitosti 95. výročí Sboru dobrovolných hasičů Libuše došlo nejen na prohlížení archivních dokumentů a historických fotografií, ale také na rozhovory o jeho budoucnosti. Markéta Stejskalová je vedoucí mladých hasičů SDH Praha Libuš, která připravuje budoucí nástupce již od předškolního věku. Jak se teprve v loňském roce založené skupině daří, a co vše tato dobrovolná práce obnáší, prozradila Markéta u výstavy trofejí, diplomů a medailí v libušské hasičské zbrojnici.
Je pravda, že za sebou máte první rok dětské skupiny a hned velký úspěch daný naplněním její kapacity?
Ano, loni jsme si dali strop dvacet dětí a už dva měsíce dopředu jsme měli tuto kapacitu obsazenou. Samozřejmě se někteří odhlásili a jiní přibyli, ale opravdu nám celý rok zůstalo dvacet dětí a pokračují i letos. Navýšili jsme kapacity, takže nyní máme přes 25 dětí a stále se hlásí další.
Jak si vysvětlujete takový zájem v podmínkách Libuše, kde je ohlas obyvatel téměř na cokoli často minimální?
Málokterý sbor má přípravku. My máme největší zástup předškoláků. Je to tedy dáno věkovou kategorií, máme hodně pětiletých dětí a bereme už od tří let. Myslím si, že když s mladými hasiči začneme pracovat od raného věku, tak je to vklad do budoucna, slibujeme si od toho, že je nejen u tohoto sportu udržíme.
Jaké jsou možnosti sportovních aktivit s nejmenšími? Viděl jsem dnes na oslavách 95 let sboru, že mládež dostává školení první pomoci a zkouší i resuscitaci.
To je zde pro všechny návštěvníky, aby si to vyzkoušeli. S dětmi děláme zdravovědu v základním měřítku, aby věděly, koho mají zavolat, že je dobré ránu omýt vodou apod. Zkrátka je učíme základní instrukce, ale určitě ne resuscitaci, protože by to fyzicky nedokázaly efektivně provést, aby někoho zachránily.
Rozumím, masáž srdce je dřina i pro dospělého. Co je tedy typická činnost pro nejmladší, tzv. přípravku?
Pro děti je výhodou, že kroužek je všestranný. Není to jen o motání hadic. Děti se naučí uzlování, topografii, první pomoc, jezdí na výlety, na závody v hasičském sportu, kde je několik disciplín, učí se třídění odpadu, soutěží v malování a mnoho dalšího. Každý si najde to, co ho baví nejvíc a ostatní má jako přidružené aktivity. Možnosti, kam s dětmi jít nebo co dělat, jsou velmi široké. Vejde se sem mnoho různorodých činností.
Umím si představit v prostorách malé hasičské zbrojnice klubovnu, ale kde s dětmi cvičíte?
Nejvíce nás pálí, že děti nemáme kde trénovat. Zatím chodíme do parku, ale to není dlouhodobé řešení. Potřebujeme čerpadlo, nádrž nebo káď na vodu a samotnou vodu v dostupné vzdálenosti pro doplňování, abychom mohli dělat hasičský sport. Aktuálně jsme získali do užívání od MČ část pozemku v lokalitě ulic Borotínská a Božejovická, kde si zvládneme provést potřebné úpravy sami. Jestli nám městská část přispěje, zakoupíme lodní kontejner na uskladnění věcí, protože nelze vše stále stěhovat a kapacita stávajících garáží je omezená.
I přes tato omezení jsem při vstupu do zbrojnice viděl vystavené čerstvé trofeje ze soutěží. Daří se vám vyhrávat?
I přesto, že máme skromné podmínky, tak nám letos děti vyhrávaly medaile. První závody, které jsme měli, byl Písnický dvojboj. Ten uspořádali písničtí hasiči pro okolní sbory právě pro přípravku, se kterou se nedá během roku účastnit tolika závodů – vzhledem k věku dětí. Pravidla jsou tedy méně přísná, aby jim mohli vypomáhat dospělí apod. V soutěži jsme nečekaně získali druhé místo. Děti přitom v životě neviděly káď s vodou, jak vypadá mašina, v podstatě vzaly hadice a namontovaly je správně, sestřelily terče. Trofej je za požární útok.
A jak se dařilo jednotlivcům – v mně dosud neznámé disciplíně – označované jako TFA?
TFA (z anglického Toughest Firefighter Alive, což v překladu znamená, nejtvrdší hasič přežívá) je disciplína, kde může běhat i přípravka. V této disciplíně byli naši mladí hasiči úspěšní a získali dvakrát zlato a jednou stříbro (přípravka dívky) a jednou zlato a jednou stříbro (přípravka chlapci). Mladší žáci vyhráli třetí místo.
Před několika lety SDH Libuš obnovila a pořádala pro děti vlastní soutěž, tzv. Libušský trojúhelník.
Je to potenciální další podzimní soutěž pro děti?
Kdybychom chtěli do budoucna pořádat pro děti soutěž, tak by to bylo na způsob Libušského trojúhelníku, protože s tím již máme zkušenosti a mohly by se zúčastnit i ostatní pražské sbory. Místo na podzim bychom ho chtěli uskutečnit na jaře, protože teď na podzim běží dvě podobné soutěže. V podstatě je každý víkend závod.
Vaše činnost vedoucí mladých hasičů je dobrovolná aktivita, ale toto zní jako plný úvazek. Máte nějaké volno o víkendech?
Každý víkend nám vychází nějaká sportovní akce. Ale to je tak do půlky října. Pak je zimní pauza, v únoru se začíná nějakým uzlováním a naplno se startuje na jaře. Jsou i halové disciplíny, ale tam mi ještě nejezdíme. Záleží i na tom, jakým směrem se každý sbor vydá, kterou tu disciplínu chce pilovat. My tuto otázku zatím necháváme otevřenou.
Markéta Stejskalová, vedoucí kolektivu mládeže
U hasičů je bezmála 15 let. Během této doby získala několik vyznamenání, např. Čestné uznání SDH nebo Medaili Za příkladnou práci. Nově si zvýšila kvalifikaci Vedoucího mládeže na II. stupeň. U hasičů je i manžel a se starší dcerou a na jaře se připojí i mladší dcera. Jak sama říká, hasičina je u nich doma každodenní chléb. Ráda sportuje, zejména na kole a lyžích, pěstuje turistiku a výlety s rodinou.
rozhovor připravil: Matěj Kadlec
foto: archiv SDH Libuš, Matěj Kadlec
zdroj: U nás (Praha - Libuš), měsíčník, strana 16.
