Jana Peroutková je moderátorkou zpravodajských relací Události a Události, komentáře v České televizi. Studovala sociologii a politologii na Univerzitě Karlově a Metropolitní univerzitě v Praze. Její život se točí kolem dvou dcer a má cit pro spravedlnost. Zvažovala kariéru učitelky, chtěla být i soudkyní. Nakonec ale Jana Peroutková zakotvila ve zpravodajství České televize, kde dnes patří k nejznámějším tvářím. „Vesnické zázemí, ve kterém jsem vyrůstala, dodnes považuji za svoji velkou výhodu. Život na vesnici mi dal zdravý nadhled,“ říká moderátorka Událostí, která má blízko také ke sportu. Závodně se věnovala atletice i hasičským soutěžím a jejím partnerem je někdejší profesionální fotbalista pražské Sparty.
Vystudovala sociologii a teď také politologii, v České televizi provází hlavní zpravodajskou relací Události a také analytickým pořadem Události, komentáře. Přesto dál zůstává věrná prostředí dobrovolných hasičů, které je jí už roky blízké. „Mezi hasiči je i velmi uvolněná atmosféra. Tam si uvědomíte, že svět není tak upjatý,“ říká moderátorka, která o sobě tvrdí, že má cit pro spravedlnost. „Vždycky jsem se snažila bránit slabší,“ dodává.
V září jste na Metropolitní univerzitě v Praze skládala státnice z politologie, jak dopadly?
Dobře, zvládla jsem to. Vytáhla jsem si mimo jiné otázku na arabsko-izraelský konflikt. Státnice jsem složila pár dnů před atentáty Hamásu. K těm došlo 7. října, tou dobou jsem byla na Šumavě, abude to znít cynicky, ale trochu mě mrzelo, že nejsem v práci, když jsem dění na Blízkém východě tou dobou studovala.
Váš život se točí hlavně kolem dvou dcer. Kdy vás nejvíc rozesmály?
Jedna z posledních vtipných chvilek s nimi se týkala právě mého studování. Když jsem se chystala na státnice a po celé domácnosti se povalovaly studijní materiály, zaslechla jsem diskuzi dcer, kdy ta starší povídá té mladší: „Víš, že naše máma je hloupá?“ Ta mladší se diví: „Jak to? Není.“ A starší: „Je, protože je dospělá a ještě chodí do školy.“
Předtím jste na Univerzitě Karlově ještě vystudovala sociologii. Baví vás tyto obory?
Baví. Ze všeho nejdřív mě na gymnáziu v Čáslavi uchvátila filozofie, ale jinak jsem v dětství koketovala s učitelstvím, chtěla jsem být soudkyně či ombudsmanka. Myslím, že mám cit pro spravedlnost, vždycky jsem se snažila bránit slabší. Nakonec jsem v České televizi, kde se mi oba obory – sociologie a politologie – velmi hodí k práci. Ne všichni moji kolegové mají vystudovanou žurnalistiku, ale právě těží z jiných oborů.
Řekla byste o sobě, že jste novinářka?
Před tím slovem mám velký ostych a respekt. Pořád se mi spíš vybavuje žurnalistka v terénu, která dlouho pátrá po nějaké informaci. Na druhou stranu jsem alergická na slovo hlasatelka. To tedy také nejsem, protože se na vysílání připravuji mnoho hodin. Dělám televizní novinařinu, jsem prostě moderátorka.
Vyprávěla jste o tom, jak vás rozesmály dcery. Kdy jste se ale pobavila také v práci?
Řeknu vám, kdy jsem se nezasmála. Nedávno jsem měla Události, komentáře s politiky na téma atentát v Izraeli. Mou úlohou moderátorky je předkládat argumenty více stran – proto jsem se jednoho z hostů zeptala, zda můžeme věřit Izraeli v tom, že brání naše hodnoty, zda se metody Izraele a tisíce mrtvých Palestinců nemohu zvrtnout ve stejně bezuzdné zabíjení, jakého se dopustilo hnutí Hamás. Respondent se naštval. Svoji odpověď vystavil na příkladu matky dvou dětí a zabití jednoho z nich. Myslím, že moc dobře ví, že mám dvě malé děti. Bylo to docela drsné. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si to mám brát osobně, ale zvítězila moje obvyklá strategie: Tedy s vážnou tváří a profesionálně v debatě dál pokračovat.
To je ale známá věc, že v České televizi se na probíraná témata díváte z více stran a úhlů pohledu...
Podpora Izraele po brutálním útoku Hamásu je naprosto v pořádku. Na druhou stranu Hamás není Palestina, takže je v konfliktu třeba dát prostor i palestinskému hlasu. V ČT nikdo, kdo hájí postoje Hamásu, prostor nedostane. Ale Palestinci, kteří se od Hamásu distancují, prostor dostat mohou, ten konflikt je totiž velmi komplikovaný a trvá už dlouho. V debatách se často ptám, zda má Západ pochopení pro frustraci Palestinců. Jen se bohužel domnívám, že tu není mnoho těch, kteří by palestinský příběh dokázali přetlumočit bez velkých emocí a aktivismu.
V kolik se začínáte připravovat na večerní Události nebo na Události, komentáře?
Ráno v půl sedmé vstávám, abych vypravila děti. Nechápu, jak někdo může do školky přijít krásně oblečený, ženy nalíčené, já tam dojdu skoro v pyžamu. Kolem deváté se začnu zajímat a připravovat, vymýšlím otázky na hosty, studuji téma, které mě čeká, a dopoledne si voláme s editory.
Nedávno vás někdo označil jako „nejkrásnější českou moderátorku“. Pokud by se v Česku volila moderátorská miss, chtěla byste vyhrát titul nejhezčí, nejchytřejší, nebo nejsympatičtější moderátorky?
Byla bych hrdá na titul nejchytřejší, pak bych asi ráda byla nejsympatičtější. Například v mém pořadu Události, komentáře bych řekla, že většinu diváků nezajímá, co mám na sobě, sledují informace. Naopak diváci Událostí, a to vím z jejich reakcí, sledují, jak moderátor vypadá. Takže to, jak vypadám, je pro mne také důležité, tečka. (úsměv)
V roce 2010 jste vyhrála titul Hasička roku, tehdy jste v rodných Čechticích na Benešovsku byla členkou Sboru dobrovolných hasičů (SDH), že?
To mi bylo kolem 20 let. Skončila jsem se závoděním v atletice a přidala se k SDH. K nejhezčím vzpomínkám na hasiče patří bezstarostnost. A život na vsi. To je ve mně vlastně dodnes, bydlím v malé obci na okraji Prahy. Když tam přijedu, mám pocit, že jsem z města utekla do lesa, kde už mě nikdo nemůže zavolat zpátky do práce.
Hasiči jsou dost přímí chlapi, pro nadávku nejdou daleko, občas popijí…
Mezi hasiči je i velmi uvolněná atmosféra. Tam si uvědomíte, že svět není tak upjatý. K nehodám a požárům jezdí s vážnou tváří, pak se z toho potřebují vypovídat, třeba i opít, dostat to ze sebe. Jsou to nesmírně ochotní lidé a také velmi přímí, někdy až moc. Můžete mezi nimi být vulgární, nekorektní, zavtipkovat si – to oni, a člověk obecně, potřebují.
A kdybyste měla srovnat prostředí dobrovolných hasičů a České televize?
To jsou dva úplně jiné světy. V ČT jsou to samí intelektuálové. (smích) Ve světě hasičů je docela pohoda, v ČT dost napětí, stresu, asi se to nedá srovnat. Poměrně drsné výrazy padají při práci ale v obou táborech.
Vy ovšem čerpáte z obou světů, že?
Přesně tak. To vesnické zázemí, ve kterém jsem vyrůstala, dodnes považuji za svoji velkou výhodu. Tam se i vracím, abych nezabředla v určitě pražské intelektuální bublině – to je pro mne prostředí, které mi totiž může brát určitý „zdravý“ nadhled a také část objektivity, kterou ke své práci potřebuji.
Můžete to vysvětlit?
Když se v České televizi třeba přeme s kolegy, jaké hosty do Událostí, komentářů pozveme, a naše debata se už stává nervóznější, tak jim říkám: „Promiňte, ale občas také vyrazte do světa, jděte za ty Kavčí hory a rozhlédněte se, jak jinde lidé přemýšlejí, co řeší, co by rádi slyšeli.“ Je třeba být velmi opatrný, aby člověk nezabředl v názorech té či oné sociální bubliny, o to víc si na to musíme dávat pozor v časech sociálních sítí.
Vašimi hosty byla řada elit včetně prezidentů Česka i Slovenska, vědci, politici, herci. Jaký máte osobně pocit z lidí, kteří Česko reprezentují?
Většinou cítím hrdost, jako když jel třeba Petr Fiala coby premiér na Ukrajinu, občas ovšem cítím i stud. Co se týká politiků, je zajímavé, že s mnohými z nich byste si klidně šli pokecat na pivo a ještě byste říkali, jak jsou fajn. Ale kamery či honba za politickými body z nich někdy udělají něco jiného.
Váš partner je bývalý ligový fotbalista Jakub Podaný. Baví vás kopaná?
Fotbal mě bavil od mala, brával mě na něj táta, pak jsem místo divadla chodila fandit s kamarádkou na Spartu. Baví mě ty emoce. Já na stadionu sprostá nejsem, nekřičím, ale srdce mi buší.
On nedávno skončil aktivní kariéru. Jak profesionální sportovec takový zlom vyřešil?
Připravoval se na to už dlouho. Jeho vždy zajímalo mediální prostředí, tak jsem ho vlastně jako první rande provedla po ČT, dnes pracuje jako sportovní komentátor a má svůj podcast o fotbale.
FOTO | ČESKÁ TELEVIZE
Jana Peroutková
■ Narodila se 6. listopadu 1989 v Benešově.
■ Vystudovala gymnázium, poté sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a nedávno složila státnice na Metropolitní univerzitě v Praze v oboru politologie.
■ Věnovala se atletice, na Juniorském a dorosteneckém mistrovství republiky 2006 v Ostravě získala stříbrnou medaili ve štafetě na čtyřikrát 400 metrů.
■ V České televizi pracuje od roku 2012, v současnosti moderuje prestižní relace Události a Události, komentáře.
■ Věnovala se hasičskému sportu v SDH Čechtice a v roce 2010 získala titul Miss Hasička. Je spoluautorkou publikace Restart (kniha rozhovorů).
■ S partnerem, bývalým fotbalistou Jakubem Podaným, má dcery Johanu a Isabelu.
