Nemá motor ani parní pohon, při zásazích s ní se hasiči pořádně zapotili. Ale na ruční stříkačku z roku 1906 nedají dobrovolní hasiči z Dolního Benešova na Opavsku dopustit a jako jeden ze svých symbolů si ji doslova hýčkají. Například naposledy se podařilo renovovat její kola.  „Máme z obnovy velkou radost, zase na ní můžeme při různých slavnostních příležitostech vozit děti,“ těší jednatele dolnobenešovského sboru Jiřího Mohylu.

Ruční stříkačka tažená koňmi byla před 118 lety v tehdejší obci Beneschau pořízena jako nová, když ta předchozí, menší už přestávala stačit. „Stalo se tak nejspíše i u příležitosti dvaceti let od založení sboru. Tehdy tady ještě vládl císař Vilém II.,“ připomněl Mohyla, že obec tehdy ležela v Prusku a součástí Československa se stala až o třináct let později.

„Jak dlouho stříkačka jezdila k zásahům, kronika neuvádí. Poté byla pořízena stříkačka parní, následně motorová a v roce 1956 jsme měli první automobil, a to Pragu RN,“ přiblížil Mohyla vývoj techniky.

Následovala Tatra 805, Škoda 706, Liaz 101 Karosa a v současnosti sloužící MAN CAS 20. „Naše stará stříkačka s námi zůstává, byť ji musíme parkovat v garáži, protože ve zbrojnici není zase tolik místa,“ podotkl dobrovolný hasič.

Dodal, že tak jako se díky financím sboru a krajské dotaci podařilo obnovit kola, stříkačka by si zasloužila celkovou renovaci. „A poté kdyby mohla být na nějakém reprezentativním místě, to si také zaslouží,“ předestřel Mohyla ideální scénář. Dobře ví, že dolnobenešovský hasičský artefakt sice není nejstarším v regionu, ale k nejzachovalejším letitým veteránům bezesporu patří. Navíc zrovna v Dolním Benešově nemají o budoucnost historického unikátu obavy. „Máme u nás i mladé dobrovolné hasiče a ti se o původ našeho letitého skvostu také už zajímají,“ konstatoval. Ruční stříkačka z roku 1906 s opravenými koly, letopočet nahoře odkazuje k založení sboru v Dolním Benešově.

Foto: Alexandr Satinský, MAFRA