Generální ředitel Hasičského záchranného sboru Vladimír Vlček v rozhovoru pro Reflex zdůraznil důležitost dobrovolných hasičů, kteří sehráli klíčovou roli při zářijových povodních, kdy jich bylo nasazeno 22 tisíc. Představil memorandum o podpoře dobrovolných hasičů, které má za cíl zlepšit podmínky jejich činnosti, zejména v oblasti uvolňování z práce ze strany zaměstnavatelů. Vlček také reagoval na kritiku armády za její pozdní zapojení do povodňových operací, přičemž uvedl, že armáda byla nasazena v souladu s integrovaným záchranným systémem a její role byla důležitá, ale hasiči byli v terénu v mnohem větším počtu.
Minulý týden jste s ministerstvem vnitra představili memorandum o dobrovolných hasičích. Můžete přiblížit, o co se jedná?
Je to memorandum, které by mělo do jisté míry podpořit činnost dobrovolných hasičů ve výjezdových jednotkách i spolcích zaměstnavateli. Je možné na to mít dva úhly pohledu: když zaměstnavatelům nenabídneme žádné finanční ohodnocení a je to jenom společenské ocenění, přístup některých zaměstnavatelů může být vlažný, ale my se domníváme, že je to jakási první vlaštovka, která by měla ukázat společenskou odpovědnost zaměstnavatelů, a proto signatářem memoranda nejsou jenom představitelé těch největších spolků na úseku požární ochrany, tedy Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Moravská hasičská jednota a Česká hasičská jednota, ale také ministerstvo vnitra, hasičský záchranný sbor a ministerstvo práce a sociálních věcí. Do budoucna bychom chtěli větší podporu právě těch dobrovolných hasičů ve spolcích, kterých je řádově asi 360 tisíc, což je absolutní fenomén. Mají nezastupitelnou roli v otázce civilní ochrany a zajišťování zázemí při velkých mimořádných událostech, což jsme viděli třeba u povodní či požáru v Českém Švýcarsku. Dobrovolní hasiči jsou v každé obci, proto nám dává smysl, aby se jejich aktivity podporovaly.
Memorandum je tedy spíše o tom, aby byly dobré podmínky pro dobrovolné hasiče ze strany zaměstnavatelů, třeba uvolňování z práce?
Přesně tak. Není to jen o tom, co je dáno zákonem, protože k výjezdové činnosti by dobrovolného hasiče zaměstnavatel uvolnit měl. Musíme však vnímat také to, že máme i malé firmy, jsou tu živnostníci, kteří mají dva tři zaměstnance. Pokud se dobrovolný hasič účastní těch akcí relativně často, může to mít negativní dopad na činnost podniku, resp. i na zisk, což se musí vnímat individuálně. Není možné to bagatelizovat, protože je rozdíl ve firmách, které mají desítky či stovky zaměstnanců, a malých podniků s jednotkami pracovníků.
Myslíte, že memorandum zaměstnavatelé přijmou?
To je samozřejmě dobrá otázka. Myslím, že se dá očekávat individuální přístup a do jisté míry spoléháme na to, že dobré příklady táhnou. Mohlo by to tedy vyvolat určitou solidárnost u zaměstnavatelů, kteří se k tomu zatím staví trošku rezervovaně. Je ale fakt, že třeba u armádních aktivních záloh je podpora zaměstnavatelů mnohem vyšší a je promítnuta i do financí. Je možné namítnout, že lidí v aktivních zálohách je pět tisíc, zatímco třeba ve výjezdních jednotkách je 80 tisíc dobrovolných hasičů, ale o to důležitější je tuto problematiku řešit, protože je to největší síla, která je schopna pomoci u povodní nebo jiných mimořádných událostí.
U zářijových povodní pomáhalo 22 tisíc dobrovolných hasičů, jsou tedy důležití z vašeho pohledu?
Ano, máte pravdu, u povodní se vystřídalo 22 tisíc výjezdových dobrovolných hasičů, mnozí i opakovaně, ale pak tam byly stovky až tisíce dalších členů jednotek, kteří zajišťovali zázemí. Připravovali hasičům a mnohdy i postiženým jídlo, zajišťovali, aby měli nasazení hasiči zázemí, měli se kde vyspat, převléct do suchého. Je to nezbytný článek vnitřní bezpečnosti. V jiných státech, jako je Rumunsko, Bulharsko či Turecko, se potýkají s nedostatkem takovýchto lidí, když nastane velká mimořádná událost, protože nemají historicky takto rozvinuté dobrovolné sbory. Zmíněné země nás dokonce požádaly, abychom jim pomohli podpořit vznik a aktivitu dobrovolných hasičů.
Právě v Turecku nebo Řecku jste minulý rok pomáhali s požáry, souvisí tato mezinárodní spolupráce právě s tím, že nemají dostatek dobrovolných jednotek?
Do jisté míry ano. S řeckým velvyslancem jsme toto téma otevřeli a bylo by dobré, kdybychom ho dále diskutovali. Při takových událostech by jim tyto jednotky mohly pomoci, byť by to byly třeba sezónní dobrovolníci, jako mají třeba v Itálii, kteří pomáhají s lesními požáry.
Jak nyní hodnotíte zářijové povodně?
Zatím nemáme celkové vyhodnocení povodní. Stavy nebezpečí v Olomouckém a Moravskoslezském kraji skončily v polovině prosince. Stále jsme ve stavu sběru informací. Dohodli jsme se s ministrem vnitra, že do konce března letošního roku bychom měli mít hotový report. Hasiči a ministerstvo životního prostředí mají vypracované předběžné zprávy a musíme je protnout. Chtěli bychom, aby ještě v tomto pololetí vláda prezentovala závěry vztahující se ke složkám integrovaného záchranného systému, ale také k protipovodňovým opatřením obcí a krajů. Pozitivní byla rychlá reakce státu. Samozřejmě ne vše bylo stoprocentní a vždy můžeme nalézt něco, co se dá udělat lépe, proto diskutujeme se starosty obcí, primátory a hejtmany, abychom se v případech takových událostí posunuli dále. Výjimečné bylo, že nebezpečí bylo předpovídáno na téměř celé území České republiky, na druhé straně pozitivně ovlivnilo naši činnost, že předpověď byla s předstihem.
Zároveň byla ta předpověď velmi konkrétní, že?
Ano, bylo to tak, viděli jsme, že srážková činnost opravdu šla od Šumavy až po Beskydy, samozřejmě s určitými srážkovými rozdíly. Předpovídané celorepublikové srážky měly negativní dopad na to, že v procesu přípravy musela být zapojená téměř celá Česká republika. Což znamenalo, že v první fázi nám to nedovolilo přeskupit síly a prostředky do potřebných oblastí. Zároveň byl předpovídán velmi silný vítr, přičemž predikce byla plus mínus padesát kilometrů, což se sice nezdá tak moc, ale v reálu je skutečnost jiná. Je velký rozdíl v tom, když je situace předpovídána, že srážky spadnou například na vrcholky Jeseníků, kde sice na horních tocích řeky Bělé, Moravy, Opavy přítoky nejsou regulovány a po cestě do dolních toků k tomu připadnou další srážky, než když máte mít zasaženou téměř celou Českou republiku a není možné přesně říct, jaká situace bude v určitém místě. Poněkolikáté ale musím pochválit Český hydrometeorologický ústav, že se jim predikce povedla. Systém výstrahy a přípravy povodňových orgánů, integrovaného záchranného systému i krizového řízení zafungoval a ukázalo se, že je dobře nastavený.
Někteří lidé ovšem kritizovali armádu, že se při povodních nezapojila dříve.
Myslím, že je to neoprávněné. Je to takové dogma z minulosti, kdy armáda byla brána jako spasitel pro všechno, včetně mimořádných událostí. Jenomže poté, co vznikl a formálně byl legislativně zakotven integrovaný záchranný systém, přípravu, záchranu i likvidaci zajišťují civilní složky, tedy hasiči, policie a další dobrovolníci, jako například vodní záchranná služba, ale i další. Armáda byla zapojena od počátku, nasazení jejich vrtulníků zásadně přispělo k letecké záchraně a transportu materiálu do postižených oblastí. Využili jsme jejich speciální síly z Prostějova hlavně z pohledu zdravotnického, díky systému STARLINK nám zajistila satelitní spojení v mnoha postižených obcích. Vojáci bývají nasazení ve chvíli, kdy opadne voda a je potřeba pomoci s odklízením. A tady se musím postavit na stranu armády, protože nastoupila ve chvíli, kdy si starostové řekli. A je tady ještě jeden faktor – když se podíváme na čísla, tak celkový počet vojáků je 27 tisíc, z toho je jich pět tisíc v aktivních zálohách, zatímco hasičů připravených k výjezdu je 92 tisíc, včetně dobrovolných. Celkový počet nasazených hasičů bylo téměř 27 tisíc, tedy tolik, jako kdybychom nasadili celou armádu. Nemůžeme přece čekat, že by armáda byla schopna nasadit veškeré své síly a prostředky, i tak se v postižených územích vystřídalo cca 5 400 vojáků.
