Dobrovolní hasiči v Lubné mají mezi sebou několik žen. Zvládnou práci strojníka a nebojí se obléknout kompletní výbavu do zásahu, i když jen dýchací přístroj váží kolem 14 kilogramů. Jitku Rajglovou můžete dokonce na silnicích kolem Rakovníka potkat za volantem osmnáctitunové TATRY 148.

Jitka Rajglová pochází z hasičské rodiny. U dobrovolných hasičů byla její maminka, tatínek i sestra Marie. Jitka se k nim přidala, když jí bylo 11 let.

Později na střední škole v Kladně Dubí vystudovala obor Požární ochrana a přidala se k Hasičskému záchrannému sboru Kladno. „Pracuji v Kladně na krajském ředitelství, kde pracuji v chemické službě,“ usmívá se drobná brunetka.

I když prošla výběrovým řízením, kde musela zvládnout psychotesty, fyzické testy i zdravotní prohlídku, do výjezdu s profesionálními hasiči nesmí. Ženy podle zákona totiž nemohou tahat břemena těžší než 15 kilogramů a hasičská výstroj váží téměř dvakrát tolik. S dobrovolnými hasiči se ale občas na výjezd dostane. „Jitka v jednotce SDH Lubná dělá strojníka. Má na starost obsluhu cisterny,“ říká velitel výjezdové jednotky Petr Cajthaml.

Jitka otevírá dveře červenobílého auta a jedním pohybem se vyšvihne do vysoké sedačky. Naložená TATRA 148 uveze 6 tisíc litrů vody a váží zhruba 18 tun. Přesto se prý Jitce s TATROU jezdí lépe než s druhým vozidlem dobrovolných hasičů, které je o něco menší. „Udělala si řidičák skupiny C. Jako velitel jsem jí dal na výběr, jestli Trambus nebo TATRU,“ vysvětluje Petr Cajthaml. Sedačka v Trambusu je ale seřízená na váhu mužských kolegů. „Jitku to zvedlo, že nedosáhla na pedály, tak jezdí s TATROU.“

Jízdu s cisternou se zapnutými majáčky zatím Jitka nechává na zkušenějších hasičích, cítí totiž velkou zodpovědnost. Když je ale potřeba auto odvézt na cvičení nebo přivézt ze zásahu, nemá s tím problém.

Jak se jí s TATROU 148 couvá? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.